Chvíle odchodu blízké osoby bývají velice náročné. O to více citlivá může být situace v případě, kdy pozůstalí při dědickém řízení zjistí, že finanční stránka nebožtíka nebyla zrovna ideální.
Poradíme vám, jak řešit dluhy po zemřelém, jak zjistit veškeré jeho závazky nebo co se stane s dluhy po smrti…
Dluhy zemřelého bohužel ze světa neodejdou spolu s ním. Naopak se stávají součástí dědického řízení - do toho totiž nespadají pouze aktiva, ale také dluhy a další závazky zesnulého.
Pokud se tedy rozhodnete přijmout dědictví, přijímáte ho jako celek nejen s majetkem, ale také s dluhy.
Spousta lidí tak automaticky dědictví po zesnulém, o jehož dluzích ví, odmítá. Což ale není zrovna nutné či šťastné řešení.
Dluhy často nemusí dosahovat takových výšek, aby z dědictví nic nezbylo a vy byste tak zbylý majetek či finance darovali státu.
To ale neznamená, že byste se do dědictví, o jehož zadluženosti nic nevíte, měli bezhlavě hrnout.
Dříve by to problém nebyl a v případě, že by dluhy převyšovaly hodnotu dědictví, by se uspokojili v daném pořadí věřitelé a pokud by na některého z nich nevyšlo, měl by smůlu.
Od roku 2014 je ale vše jinak a pokud přijmete dědictví, ručíte za dluhy také svým majetkem. Pokud by tedy dědictví bylo předlužené, můžete snadno příjít třeba o svůj dům, jehož prodejem budou uspokojeni věřitelé zesnulého.
Pokud si nejste jistí tím, zda zesnulý neměl dluhy, vždy při dědickém řízení u notáře uplatněte tzv. výhradu soupisu majetku.
To jednoduše znamená, že budete za dluhy zemřelého ručit pouze do výše majetku, který jste po něm zdědili. Pokud by tedy dluhy převýšily hodnotu dědictví, vašeho majetku se tato skutečnost nedotkne.
Vše do svých rukou přebírá notář a případně také likvidátor, vy se dále o nic starat nemusíte a v podstatě jen čekáte na to, kolik z dědictví zbyde - tedy kolik dostanete.
Věřitelé zemřelého dostanou tříměsíční lhůtu, během které musí podat přihlášky k notáři. Ten pohledávky přezkoumá a některé z nich dokonce nemusí ani uznat. Často se tak stává u starších smluv, jež obsahují dnes už neuznávané rozhodčí doložky, nebo v případě, že pohledávky popře jiný z věřitelů.
Následně probíhá likvidace, kdy je prodáván majetek zesnulého a získanými finančními prostředky jsou uspokojováni věřitelé. Ti jsou seřazeni notářem a dluhy jsou umořovány postupně dle daného soupisu. Pokud by částka na pokrytí pohledávek nestačila, vašeho majetku se to nedotkne, z dědického řízení pouze nic nezískáte.
Často jsou ale dluhy zesnulého nižší než hodnota majetku, můžete tedy tak přijít o otcovo auto, chalupa po babičce vám ale zůstane.
Méně běžnou možností je pak po uplatnění výhrady soupisu majetku požádat soud o dohledání veškerých věřitelů zesnulého. Soud pak dá věřitelům časově omezenou možnost přihlásit své podložené pohledávky.
Pokud se věřitelé v dané lhůtě nepřihlásí, mají smůlu a nárok na získání svých financí po zemřelém pro ně zcela zaniká.
Pokud byste dědictví zcela odmítli, je úkolem notáře oslovit další potenciální dědice (a to celkem až šest skupin).
V případě, že by i další posloupně oslovovaní dědictví odmítli, připadá vše státu, který navrhne likvidaci.
Přesáhnou-li dluhy hodnotu dědictví, jsou opět věřitelé uspokojování postupně a na ty poslední se dostat nemusí - stát ze svého dluhy po zemřelém nedoplácí.
Jsou-li dluhy menší než hodnota dědictví, připadne zbytek financí nebo třeba i nemovitost státu.
Celý proces je však velice zdlouhavý, trvá často několik let a nemovitosti během něj mohou být bez potřebné péče znehodnoceny.
